Poutní cesta Říp–Blaník byla 28. září 2022 slavnostně otevřena 

Navigace

 

Historie

Historická fakta


Přemysl Otakar I., obrázek se otevře v novém okně

1230 – zemřel Přemysl Otakar I., český kníže a třetí český král z rodu Přemyslovců, první český král, kterému se podařilo dědičně zajistit královský titul i pro své potomky. Narodil se jako nejstarší syn druhé manželky krále Vladislava II., Judity Durynské. Dožil se ze všech historicky známých Přemyslovců nejvyššího věku – 75 let.

Starý lišák a pragmatik Přemysl Otakar I., který dokázal brilantně odhadnout mocenské poměry v říši, nejprve podporoval Filipa Švábského, od něhož získal první královské privilegium, které mu zaručovalo dědičnost české královské koruny. Záhy však byl Filip Švábský zavražděn a do popředí se dostal Ota IV. Brunšvický, který Přemyslovi za podporu vydal stejné či obdobné privilegium. Po své korunovaci se však Ota IV. rozkmotřil s papežem Inocencem III., jenž je považován za nejmocnějšího papeže celého středověku a ten vyzval říšská knížata k nové volbě. V této nové volbě se Přemysl jako první přiklonil k Fridrichovi II. Sicilskému a byl za to odměněn právě zmiňovanou Zlatou bulou sicilskou, což tedy vlastně bylo až třetí privilegium v pořadí, kterým se garantovala dědičnost českého královského titulu...

Král Přemysl Otakara I. vládl 33 let. V úspěšné politice svého otce pokračoval Václav I. (1230–1253). I když se nevyznačoval jeho vynikajícími vladařskými schopnostmi, je označován jako "nadaný a energický panovník, ctitel zábav až rozmařilého života, libující si v krásoumě, a zvláště básnictví" (František Palacký).

1341 – ve dnech 15.–16. prosince uzavřel Karel IV. ve Vídni dohodu o vzájemné pomoci s Albrechtem II., vévodou rakouským, korutanským a štýrským.

Karel IV., obrázek se otevře v novém okně1378 – v Chrámu svatého Víta byla sloužena zádušní mše za Karla IV. poté, co skončil pohřební průvod jeho nabalzamovaného těla, kdy byl po tři noci Karel ozdobený purpurovým pláštěm a s císařskou korunou na hlavě vystaven ve třech různých pražských chrámech. Do katedrály dorazil průvod 15. prosince 1378. Nad rakví pronesli slavnostní proslovy arcibiskup Jan Očko z Vlašimi a pařížský mistr, kanovník a scholastik pražské kapituly sv. Víta, Vojtěch Raňkův z Ježova. V nich pěli chválu na císařovu osobnost a téměř prorocky předpovídali temnou budoucnost osiřelého království i celého křesťanského světa. Po mši byly symbolicky obětovány praporce všech pod Karlovu moc spadajících zemí, a nakonec byl obětován i rytíř v plné zbroji s koněm pod baldachýnem. Jako poslední přistoupila k rakvi Alžběta Pomořanská, která obětovala svůj císařský plášť i korunu. Po pohřebních řečech a obřadech trvajících celou noc byl Karel IV. umístěn do cínové rakve a uložen do podzemního hrobu před hlavní oltář.




1526 – Ferdinand I. pronesl volební slib, v němž se zavázal jako volený český král zachovávat zemská privilegia. Sliby – chyby...

Ferdinand sliboval, že neomezí moc stavů a královský dvůr bude sídlit v Praze, dále že se obklopí rádci, přičemž sliboval náboženskou toleranci a dohodu se šlechtou. Ani jeden z těchto inauguračních slibů však nesplnil. Naopak se snažil o vytvoření absolutistické monarchie s centrem ve Vídni, kde sídlila dvorní kancléř a tajná rada, přičemž úředníky jmenoval sám.


1920 – ve dnech 10.–17. prosince vyhlásila levice znovu generální stávku, požadovala odstoupení úřednické vlády, kontrolu veškeré zemědělské a průmyslové výroby, vytvoření dělnických rad apod. V některých oblastech došlo k násilnému převzetí moci zradikalizovanými dělníky, k obsazení továren, statků, úřadů, nádraží a k vytváření rudých gard (Kladensko, Oslavansko, Hodonínsko, Třebíčsko). Stávka se nestala všeobecnou, vedení nebylo jednotné a centra nepokojů zůstala izolována. Nasazením vojska, vyhlášením stanného práva (na Moravě) a zatčením na 3 tisíce účastníků se podařilo generální stávku zlomit. Dne 15. prosince byla vedením levice stávka odvolána. Přesto vedla k otevřenému rozkolu v sociální demokracii a k založení KSČ.


1938 – Druhá republika: Národní shromáždění schválilo zmocňovací zákon, který umožňoval vládě nahrazovat po dobu dvou let zákony vládními nařízeními a měnit ústavu. Zákon likvidoval parlamentní demokracii v Československu.


1945 – ve dnech 14.–15. prosince proběhl v Praze I. sjezd Svazu osvobozených politických vězňů.


1948 – dne 26. listopadu zformulován tzv. pamětní spis vlády ČSR vládě SSSR, v němž byly konkretizovány požadavky československé vlády (zvýšení dodávek surovin a investičních zařízení, dlouhodobá půjčka zlata ve výši 200 milionů dolarů); slib Moskvy mohl překlenout narůstající hospodářské potíže, nemohl však nahradit neposkytnutý úvěr ze Západu ani dovoz jeho moderních strojů a zařízení. Znamenal posun československé ekonomiky k SSSR; byl projednáván při návštěvě předsedy vlády A. Zápotockého v Moskvě (7.–15. prosince t. r.).


1960 – Národní shromáždění schválilo nový školský zákon, který prodlužoval povinnou školní docházku na 9 let, zaváděl do škol výrobní praxi a uzákonil studium při zaměstnání.


1992 – poslanci ČNR schválili recepční zákon; podle něj ČNR po zániku federace převezme působnost Federálního shromáždění a jeho předsednictva.

        – ve dnech 15.–17. prosince se konala poslední společná schůze obou sněmoven Federálního shromáždění, na které mj. poslanci schválili usnesení o ústavnosti procesu zániku ČSFR a vzniku obou nástupnických států – samostatné České republiky a samostatné Slovenské republiky.


Zdroj:

František Čapka: Dějiny Zemí koruny České v datech

FB Přemyslovci


V tento den se narodili:

Evald Schorm – (* 15. 12. 1931) český režisér a scenárista

Jaroslav Sodomka – (* 15. 12. 1919) malíř

Ludvík Lazar Zamenhof – (* 15. 12. 1859) autor esperanta

Vlastimil Brodský – (* 15. 12. 1920) český herec


V tomto dni zemřeli:

Frank Tetauer – († 15. 12. 1954) překladatel

Josef Rybák – († 15. 12. 1992) básník

Josef Sousedlík – († 15. 12. 1944) vynálezce, vlastenec

Přemysl Otakar I. – († 15. 12. 1230) český kníže a král


 
load
facebook instagram přispět darujme_cz