schema Ř–B 4E 01

Poutní cesta Říp–Blaník slavnostně otevřena 28. září 2022 

Poutní cesta Říp–Blaník

Etapa 4: Kamýk nad Vltavou – Blaník

Délka obrázek 76.0 km
Čas obrázek 23.3 hod.
Středa
23.11.
oblačno až zataženo
den: 3–7°C
noc: 0–4°C
 
Čtvrtek
24.11.
přeháňky
den: 5–9°C
noc: -1–3°C
 

Etapa 4: Kamýk nad Vltavou – Blaník

Milý poutníku, vítej na poutní cestě, která propojuje dvě nejznámější a nejdůležitější české hory, Říp a Blaník. Projít ji můžeš ve čtyřech etapách, z nichž každá má své téma k zamyšlení. Nyní se nacházíš na čtvrté z nich. Putováním Tě může provést osmdesát tabulek s QR kódem, které jsou umístěny po celé trase na rozcestnících KČT. Do poutníkovy výbavy také nezbytně patří i turistická mapa v měřítku 1 : 110 000 a Poutníkův deník. Obojí je k dostání ve spřátelených informačních centrech a u partnerů na trase. Šťastnou cestu! Cesta Česka


POPIS TRASY:


Kamýk nad Vltavou Brzina (3,1 km)  Svatý Jan (1,3 km)  Smrčí (1,7 km)  Plešiště (2,3 km)  Bláhova Lhota (2,5 km)  Pořešice (0,8 km) → Počepice (3,4 km)  Skuhrov (1,2 km)  Horní Křemenice (2,6 km)  Ředičky (2,2 km)  Nové Dvory (1,6 km)  Na Bráně (1 km)  Zadní Boudy (2 km)  Kvasejovice (2,3 km)  Ježovka – kaple (1,2 km) → Sedlec (1,8 km)  Prčice (1 km)  Kvašťov (2,1 km)  Říkov (3,4 km)  Třetužel (5 km)  Kalvárie (2,5 km)  Miličín (1 km)  Oldřichovec – Jezero (4,1 km)  U Hor (2,2 km)  Svatý Vojtěch – kaple (1,6 km)  Lysá (1 km)  Větrov (0,5 km)  Vlčkovice (4,7 km)  Královna – rybník (1,5 km) → Odlochovice (3,1 km)  Šlapánov (2,2 km)  Roudný – bývalý zlatý důl (2 km)  Strašík – rybník (3 km)  Louňovice pod Blaníkem (1,5 km)  Mezi Blaníky (1 km)  Velký Blaník (1,6 km) 


Půvabným údolím sevřeným jako v dlani mezi svahy protilehlých kopců protéká řeka Vltava. To je popis charakterizující Kamýk nad Vltavou. Oba břehy řeky zde spojuje kamýcký most, který nyní přejdeme, abychom se vydali na čtvrtou a závěrečnou etapu Poutní cesty Říp–Blaník. Turistické značení žluté barvy nás popohání od řeky po silnici do kopce k Penzionu Kamejk. Travnatou uličkou podél jeho plotu vystoupáme ještě výš, k dřevěné vyhlídkové věži. Pohledem zpět do údolí se můžeme rozloučit s bývalým královským městem a pak nezbývá než v cestě pokračovat, tentokrát po silnici.

Následujeme první levotočivou zatáčku a míříme do obce Brzina. Za mostkem se vydáme vlevo mezi domy a mírné stoupání na sebe nenechá dlouho čekat. Vyvede nás okolo kapličky do lesíka za obcí, odkud pokračujeme postranní cestou vpravo.

Ještě před příchodem do Svatého Jana, nejmladší vesnice na Sedlčansku, potkáme na vyvýšenině a ve stínu lip další kapličku. U ní je povoleno podívat se za sebe a vychutnat si daleké výhledy přes pole zpět ke Kamýku. Naopak pohled vpřed upneme k dominantě obce Svatý Jan, baroknímu kostelu sv. Jana Nepomuckého s relikviářem ukrývajícím ostatky světce. Místo jako by zamrzlo v čase, jeho půvab z doby více než před 100 lety tu na nás dýchá dodnes. Ne nadarmo se jednalo o poutní místo, které dnes opouštíme od rozcestníku po modré turistické značce vlevo a za autobusovou zastávkou mizíme pěšinou mezi stromy.

Travnatá cesta lesem si pohrává s námi i s turistickým značením. Nenecháme se jí ošálit, s pozorností sledujeme značky i směr a neuhneme na žádnou jinou, postranní. Mírné klesání nás přivede k silnici, kterou překročíme. Za ní opět sestupujeme lesem k staršímu stavení a k Smetákově mlýnu v údolí potoku Brziny. Přejdeme po lávce na jeho druhý břeh a vydáme se silničkou vlevo. Rozlehlé louky po obou stranách cesty se v lehkém vánku vlní jako moře a my plujeme na jeho vlnách k rozcestníku Smrčí.

Nově po žluté turistické značce a vlevo za mostkem vstoupíme do lesíku, který brzy po mírném stoupání vyústí na ohrazené louce. S ním zmizí i žluté značky. My ale nepanikaříme a pokračujeme po levé straně louky podél stromů k malému průchodu na další, níže položenou. Stoupáme loukou vpravo do mírného kopce po celé její „nekonečné“ délce. Teprve pod sloupy elektrického napětí na nás v břízkách vykoukne žlutá šipka odkazující na prudkou odbočku vpravo.

S radostí se vydáme na štěrkovou cestu, její přítomnost nám dodá klid a jistotu správného směru k rozcestníku Plešiště. Ve stejnojmenné obci vystoupáme od kapličky k domu č. p. 1, u kterého vyčnívá středověká tvrz – Holanova Turyně s původně gotickou čtyřhrannou věží a s pozůstatky obranných valů. Vyvýšené místo se zajímavým osudem opouštíme po silnici směrem dolů.

Poté, co projdeme kolem rybníku, následuje vlevo nenápadná odbočka do stráně. Po pár metrech se ocitneme u polní cesty směřující doprava, na kterou ale v žádném případě nesmíme odbočit. Právě v tomto místě pokračujeme od silnice nenápadnou pěšinkou do lesa přímo před námi. Mezi stromy se dobře ukrývají žluté značky, ale se vší pozorností nás provedou kopcovitým terénem až na louku nabízející pohledy do širokého kraje. Projdeme přes ni po levém okraji, teprve na jejím konci odbočíme doprava.

K Bláhově Lhotě klesáme lesem a u rozcestníku se napojíme vlevo na silnici. Provede nás už tisíc let osídlenou obcí Pořešice, kolem historicky zajímavé zvoničky a za ní dál vpravo podél lesa. Na jeho samém konci silnici opustíme odbočkou vlevo a pokračujeme proti proudu Počepického potoka. Přejdeme cyklostezku, která nám zkřížila cestu, a mírným kopcem stoupáme rovně do míst, kde les vyměníme za rozlehlé louky s výhledy.

Cesta v lukách dodá našemu kroku svěžest, k obci Počepice se blížíme mílovými, nebo stylově „čapími“ kroky. Čápa, kterého má obec v erbu a od něhož je odvozen název místa, tu nepotkáme. Snad kdybychom zavítali do blízkosti rybníku Návesníku, kdo ví. Tam z polí dojdeme křížovou cestou, od kostela Narození sv. Jana Křtitele k obecnímu úřadu a kolem rozcestníku.

S čápem či bez, avšak s opatrností překročíme hlavní silnici a po žlutém značení pokračujeme po cyklostezce č. 8144 do nedalekého Skuhrova a dál k odpočinkovému místu na křižovatce před Veselíčkem. Silniční úsek se nevzdává ani po odbočení vpravo. Naděje na změnu svitne za obcí u autobusové zastávky, kde cesta náhle uhne vlevo do kopce a z polí do lesa. S dávkou trpělivosti se jí dočkáme, ale až u rozcestníku v Horních Křemenicích. U křížku změníme směr doprava, za zády necháme rychle mizející vesnické domy a jdeme vstříc rozlehlým lukám. Cestou od pomníku se na chvíli přiblížíme k osamělému stavení na břehu říčky Slabé. Nenechme se ošálit turistickou značkou na jeho zdech, dům mineme jen zpovzdálí. Stočíme se před ním mírně vpravo a držíme se levého okraje louky, který se po chvíli vpije do polní cesty směřující do Řediček.

Obcí Ředičky projdeme vlevo do mírného kopce silnicí ke stejnojmennému rozcestníku a u posledního stavení zmizíme ve stínu remízku. Následující příjemná cesta pestře střídá stromořadí za les, louky za pole. U křížku před obcí Nové Dvory ji vyměníme za tvrdý asfaltový povrch, ale jen k dalšímu rozcestníku. Ten se schovává ve stínu lípy, a abychom ho nepřehlédli, musíme v obci při první příležitosti odbočit vlevo. Jen pár kroků nás dělí od posledního domu ve vesnici, za kterým se stočíme vlevo do lesa. Na kopci prožijeme přerod lesa v louku, kterou pokračujeme přímo na její protilehlý konec. K němu nás už z dálky láká žlutá turistická značka obřích rozměrů při vstupu do lesa.

Přijmeme pozvání a pokračujeme ve stínu stromů k rozcestníku Na Bráně a dál ve stínu osobností na zříceninu hradu Zvěřinec. Asi nás překvapí, že zde pobýval Mistr Jan Hus poté, co musel opustit Prahu. Majitel hradu Václav ze Zvěřince byl Husovým velkým stoupencem, který se později nezdráhal připojit svůj podpis a pečeť na stížný list směřovaný do Kostnice. Hrou dějin byl hrad zničen právě husity. V mladších dobách kraj navštěvoval Karel Hynek Mácha, jezdil sem do otcova rodiště na prázdniny. Spojitostí s místem bychom našli mnohem více, odteď k nim budou patřit i naše otisky na Poutní cestě Říp–Blaník. Spokojeně můžeme v putování pokračovat lesní cestou z kopce dolů k rozcestníku v obci Zadní Boudy.

Stále po žlutých turistických značkách směřujeme vpravo po silnici do Malkovic. U rozcestníku se ostrou odbočkou vlevo přiblížíme k přístřešku a zvoničce, které za námi zase s přibývajícími metry rychle zmizí. Bez odbočení, kolem rybníku a mezi poli, přicházíme do Kvasejovic, obce, jejíž původ byl zaznamenán v kronikách už roku 1045. Za hospůdkou přejdeme hlavní silnici k rozcestníku s křížkem a po dlouhé době změníme barvu našeho průvodce v podobě turistického značení na zelenou. Stylově nás provede do kopce lesíkem až k malebné kapličce na širém prostranství. „Obrázek jak z čítanky“ si vyfotíme do paměti a loukou projdeme podél remízku a po jejím levém okraji až k cestě směřující rovně z kopce. Tou se však nevydáme, těsně před ní uhneme vpravo a po levém okraji stejné louky sledujeme nově remízek po své levici.

Na jeho konci se napojíme na cestu u léčivé studánky Ježovka s kapličkou. Toto místo, kde zdroj vody podle pověsti nikdy nevysychá, potkáme na NS Od vítkovské růže k zázračnému prameni, která nás informuje o životě rodu Vítkovců a zároveň je naším průvodcem na cestě do města Sedlec-Prčice. Přivádí nás kolem Muzea rodu Vítkovců a Pivovaru Vítek z Prčice před původně románský kostel sv. Jeronýma v Sedlci na náměstí 7. května.

Jestli existuje rivalita mezi Sedlcem a Prčicemi, to se asi nedozvíme. Kamenný most spojuje dvě části města, o jejichž rozdílném historickém původu nás poučí naučná stezka. I my tak můžeme během své návštěvy věnovat čas poznání obou míst. Proto pokračujeme do Prčice, abychom se seznámili s druhou polovinou z názvu města. K tomu nám pomůže informační centrum na Vítkově náměstí u Prčického škrpálu – symbolu dálkového pochodu. Asi bychom neměli vynechat radnici nebo původně románský kostel sv. Vavřince, než s jistotou můžeme prohlásit známou větu, že jsme v Prčici.

Po zeleném turistickém značení ji opouštíme Benešovskou ulicí a na křižovatce s kapličkou z ní nezapomeneme odbočit doprava. Kvašťovská ulice a PP Jistebnická vrchovina jsou nám nyní společníky na cestě do obce Kvašťov. Jen pár domů nás vyprovází na další cestu lesem. Za většího a delšího stoupání po zelené dosáhneme místa s výklenkovou kaplí, odkud neváháme odbočit prudce vpravo a pokračovat k rozcestníku Víska. Po delší době kráčíme opět mezi poli, ale nově po modrých značkách, k blízkému odpočinkovému místu v Říkově.

Volba pokračovat od rozcestníku přímo a po modré má nevýhodu asfaltového úseku. Brzy se spojíme se silnicí, kterou stále rovně směřujeme přes Ješetice – železniční zastávku, Zátiší, podél rybníku až k levé odbočce do louky. Mírné stoupání nás doprovodí do lesa s hluboce posazenou cestou. Ta vyústí ve stínu břízek v místě, kde les přechází v louku. Pár modrých šipek se nás pokusí usměrnit, ale my budeme s jistotou pokračovat po silnici prudce doleva jakoby v protisměru posledních pár kroků.

Hned z kraje dalšího lesa zastavíme u rozcestníku Třetužel. Při rozhodování, kam dál, je jasnou volbou zelené značení a směr doprava. Stoupáme úzkou lesní pěšinou a na louce uhneme mírně vlevo. U rozvětveného rozcestí pokračujeme bez odbočení rovně a stoupáme do lesa nad námi. Místy se z důvodu těžby stromy vytrácí, ale s pozorností dojdeme po zelených značkách k rozcestí Pod Kalvárií s působivými pohledy do kraje, včetně Blaníku. To je také důvod, proč se odsud vydáme doprava, okolo bývalého lomu a po NS Čeňka Kraupnera, malou odbočkou k Miličínskému lvu, strážci České země. Propojení s Blanickým vojskem je v pověsti symbolické a my ho naší cestou ještě více prohloubíme.

Od kaple u rozcestníku Kalvárie sejdeme z kopce krásnou alejí a v protisměru křížové cesty. Téměř na jejím konci, u třetího zastavení, odbočíme vlevo k hřbitovu. Zájemcům o letní osvěžení doporučujeme ve stejném místě uhnout opačným směrem doprava k zatopenému lomu Miličín. Zpět na cestě nás čeká posledních pár metrů ve společnosti zelených turistických značek, než dojdeme k hlavní dopravní tepně v Miličíně. Tam se s nimi u rozcestníku ve stínu kaštanů rozloučíme.

Přejdeme hlavní silnici a dál se necháme vést symboly poutní cesty. Ulicí kolem ZŠ sejdeme prudce dolů na náměstíčko s radnicí, za ní odbočíme vlevo. Jdeme stále rovně až do chvíle, než se opět napojíme na červenou turistickou značku. Projdeme ulicí kolem dětského hřiště, která se nám za posledními domy před očima promění v polní cestu. Vystoupáme k lesu a ještě si užijeme krásných výhledů. Hluk projíždějících aut nám dává znát těsnou blízkost frekventované silnice, ale my jdeme rovně v bezpečí pod dráty elektrického vedení. Navigují nás lesem k asfaltové silnici, kde se vpravo napojíme na červené turistické značení.

Záhy zahneme doleva a pokračujeme rovně lesem po červené k Jezeru v Oldřichovci. Obejdeme ho a odbočkou doleva míříme přes les k rozcestníku U Hor. Pro další část putování zvolíme žluté značení, které nás spolu s NS Za tajemnými pověstmi Voticka doprovází obcí Hory přes silnici do polí. U posledního domu se stočíme doleva, kde si v remízku doslova klestíme naši cestu do Mysletic.

Poutní kaple zasvěcená sv. Vojtěchu se nachází nad obcí na skalnatém vrchu Větrov a je naším dalším cílem. Díky velkému kácení stromů v okolí září její bílá barva široko daleko. Z kamenných schodů před kaplí vidíme místa, odkud jsme přišli, a se špetkou nostalgie se můžeme na chvíli vrátit v čase. Přítomnost si žádá pokračovat, proto se vydáme z prudkého kopce dolů kolem zázračné studánky – Svatovojtěšského pramene s altánem – do osady Amerika. Naše kroky se ubírají k rozcestí Lysá, kde odbočíme vpravo a až do Odlochovic nespustíme ani na chvíli červené turistické značení z očí.

Střídavě projdeme z obce Větrov mezi vesnickými staveními, zahradami a remízky v polích. V Žandavce se cesta na konci osady náhle stočí ze silnice vpravo dolů, přes pastviny míří do kopce s řídkým a prokáceným lesem. Se stromy se poztrácelo i turistické značení, občasnou cestu střídají pěšiny podél nově zasázených stromků nebo vyšlapaná rýha v lesních travách. Snad jen malou pomůckou nám bude směr. Při příchodu na lesní rozcestí se držíme vlevo a nesmíme odbočit do kopce na opačnou stranu. Paseka ve všech svých rozmanitých významech se dá s trochou intuice překonat a brzy vyústí na silnici po naší levé straně. Silniční úsek projdeme první možnou odbočkou vlevo za lesem, k rozcestníku v Broumovicích a odsud dál doprava.

Z hlavní silnice odbočíme po kilometru vlevo kolem zachráněných hospodářských budov zámku Vlčkovice a pokračujeme až k rozcestníku. Po červené jdeme rovně, společně s NS Po stopách bitvy u Jankova (jedné z nejkrvavějších bitev 30leté války, která se odehrála 6. 3. 1645). Projdeme v bezpečí chráněných mohutných dubů na břehu Dubového rybníku k sousednímu Vražednému rybníku. Ten obejdeme zleva a už přicházíme k rybníku Královna, kde bychom se podle informací od místních mohli v létě osvěžit. Vodní plocha se naléhavě tlačí na stavení ve stejnojmenné obci, proto ji nadobro ztratíme z dohledu teprve po odbočení vlevo.

Polní cesta směřuje k lesíku, od kterého nás vzápětí zase odvádí. Jako by tím důvodem bylo nečekané setkání s majestátným Blaníkem vynořujícím se za horizontem a naše lehké nakročení do „cílové rovinky“. Nyní, v přítomném okamžiku, je nutné přejít následující louku k oploceným zahrádkám. Plot obejdeme zprava a po chvíli se napojíme na obecní komunikaci. Nosákovem projdeme kolem rozcestníku rovně. Stále po silnici a po červeném turistickém značení odhodlaně kráčíme kolem rybníku, topolovou alejí, a jen vnímáme přítomný klid a krásu okolí. Na první křižovatce u kravína se vydáme doprava a už vcházíme do nenápadných Odlochovic.

U rozcestníku měníme barvu značení na zelenou a směr cesty doprava. Malá zacházka v obci ještě nabízí návštěvu hasičského muzea, chloubu místních. Avšak není jedinou, po pár metrech přicházíme po zeleném značení k bráně do parku novorenesančního zámkukaplí sv. Jana Nepomuckého. Pozvání sem přijde vhod. Upravený park je pěkné místo k odpočinku a jeho výzdoba nám dopřeje další rozměr vnímání.

Odsud pokračujeme za obcí kolem rybníků do mírného kopce alejí mohutných lip a javorů a na jeho samém vrcholku nás přivítá kaplička s lavičkou a pohledem na přibližující se Blaník. Dál cestou mírně klesáme podél pastvin do nejstarší obce v okolí, Šlapánova, s původně románským kostelem sv. Petra a Pavla. Pod ním projdeme od rozcestníku vpravo a obec opouštíme mezi rybníky. Směřujeme do lesíka v kopci, který brzy vystřídá remízek. Držíme se cesty vpravo tak, aby nás dovedla k stromořadí. Ve stínu mladých stromků pokračujeme travnatou pěšinou mezi poli, kde se daleké výhledy do kraje pokouší přibrzdit náš krok.

Snad jen jedno malé zastavení a už se lesem blížíme po NS Zlatodůl Roudný k silnici před rozcestníkem Roudný – bývalý zlatý důl a k branám Integrovaného centra sociálních služeb. Místní park je plný překvapení a nemusíme mít zábrany do něho vstoupit. Dozvíme se tu o historii těžby zlata z dob Keltů, středověku i minulého století, v rozhlehlé zahradě nalezneme zázemí k odpočinku nebo možnost pro doplnění vody a jiných zásob v Lesním samoobslužném baru.

Plni energie se vydáme od rozcestníku na další cestu lesem po žluté turistické značce. Pěšina nás brzy svede k plotu parku, který jsme před chvílí opustili. Sledujeme oplocení zleva, míříme kolem něho a stáčíme se stále mírně doprava. Opět se napojíme na naučnou stezku. Pozor, žluté značení se tu ztrácí, a proto musíme být obezřetní. Od naučné stezky a od plotu se odloučíme po travnaté cestě vlevo ještě před tím, než se nás obojí bude pokoušet svést kopcem dolů.

Pokračujeme lesem stále po vrstevnici, nikam neodbočujeme. Jistotu žlutého značení získáme zpět na lesní křižovatce, kde se vydáme doleva. Jen po pár metrech opouštíme lesní silnici a les jako takový a uhýbáme vpravo na louku. Žlutá značka si tu s námi opět pohrává a dává možnost použít namísto jistoty intuici. Navádí nás přes elektrický ohradník na louku. Pokud je ohradník pod proudem, je lepší uhnout před remízkem na sousední louku a sledovat žluté značení zprava, v bezpečí, přes mezery v porostech. Zprava obejdeme také vysílač a za ním naše kroky stáčíme mírně vlevo přes louku a přes silnici k rozcestníku Laby.

Odsud nás od rybníku Strašík dělí pouhé 2 km a zavede nás k němu travnatá cesta směřující do lesa kopcem dolů a dál přes louku. Z hráze rybníka sejdeme ke Strašickému mlýnu a k vodopádům, které jsou v těchto místech opravdovým překvapením. Měkký povrch travnatých cest vystřídá asfaltová silnice a po ní se dostaneme k rozcestníku Strašík – rybník. Tady se žluté značení zázračně propojí s červeným, obojí následujeme doprava. Teď už nezabloudíme, znenadání se před námi objeví Blaník dohlížející na poslední kroky našeho putování. Pohled na jeho majestátnost si ještě v klidu můžeme vychutnat z vyhlídkového místa s kapličkou sv. Anny a velkým křížem.

Na náměstí v Louňovicích pod Blaníkem přicházíme po mostě přes říčku Blanici, kolem pivovarské lednice a budovy původního pivovaru. Od rozcestníku před budovou zámku s informačním centrem se vydáme přes náměstí po zelené turistické značce. Po pravé straně mineme Podblanický minipivovar Špácal, na levé straně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie a vzápětí za ním pomník louňovického rodáka a barokního skladatele Jana Dismase Zelenky. Pokračujeme podél zdi původního ženského kláštera premonstrátek z 12. století, který byl vypálen za husitských válek. Procházíme ulicí pojmenovanou po nejslavnějším husitském vojevůdci Janu Žižkovi. Po dalších 100 m odbočíme vlevo a stoupáme vzhůru úvozovou cestou. V místě, kde se v lese potkáme s červeným turistickým značením, doporučujeme udělat krátkou odbočku na Malý Blaník (580 m n. m.).

Jestliže se nechceme zdržovat zacházkou, budeme nadále sledovat zelené značky. Od rozcestí Mezi Blaníky pokračujeme k silnici a po její pravé straně nahoru luční cestou směrem k parkovišti. Zde po přejití hlavní silnice nalezneme odpočinkové místo s Lípou Českého Anděla, kterou můžeme pozdravit, popřípadě i zalít. Po cestě stoupající na Velký Blaník společně vedou červené a zelené turistické značky, které se za sochou kamenného rytíře rozcházejí. Nás na posledních metrech naší poutě provede vpravo do velmi strmého a kamenitého kopce turistická značka barvy lásky – červená. Po chvíli spočineme na bájném Blaníku s rozhlednou a můžeme prožít onen významný slavnostní okamžik dokončení poutní cesty z Řípu, který nám nemůže nic a nikdo překazit.

Po připsání pomyslné tečky za celým naším putováním je možnost sestoupat z Velkého Blaníku v protisměru Poutní cesty Blaník–Říp po neznačené cestě směrem na Louňovice pod Blaníkem, na prvním lesním rozcestí se napojit na zelené značení vlevo a u směrovky označující Veřejovou skálu uhnout doprava. Podle pověsti zde spí vojsko Blanických rytířů. Je to místo jako stvořené ke spočinutí a rozjímání o pouti jako takové.
Téma k zamyšlení

POZNÁNÍ VLASTNÍ HODNOTY

Náš start nese název Kamýk nad Vltavou a naším konečným cílem je hora Blaník. Máme před sebou zhruba dvacet čtyři hodin chůze. Tedy jeden den na to, abychom poznali nejen svou fyzickou kondici, ale i prozkoumali své myšlenky a úvahy vztahující se k tématu vlastní hodnoty.

Co si pod tím představit a jak vlastně začít přemýšlet, když nám někdo položí otázku: Znáš svou hodnotu? Co nám přijde na mysl jako první, jak zní slova, která bychom rádi o sobě říkali i slýchali? Jsou to výrazy jako hodný/á, ohleduplný/á, přející, společenský/á, upřímný/á… bojácný/á…? Vyjmenujeme automaticky ctnosti a přidáme pár neřestí, abychom nemuseli přiznat svou nadřazenost a povýšenost, protože pro člověka je přirozené, že má o sobě tak vysoké mínění, že ho otázka vlastní hodnoty nemůže zaskočit? Nebo se v naší hlavě neobjeví nic a zaplaví nás různé pocity od studu přes lítost a strach až po bolest, že nejsme schopni se k sobě vyjádřit a vlastně se neznáme? Ať je to tak či onak, každý z nás podléhá době a společenskému prostředí, které určuje jeho vlastní hodnotu. Přímo mu diktuje pravidla, podle kterých si ji určí. Protože naše hodnota se odvíjí od celku, jehož jsme se stali součástí.
Téma k zamyšlení - otázky

Čeho se vy cítíte být součástí?

Co jste schopni přijmout jako součást sebe?

Je to jedno a totéž. To, k čemu je člověk schopen se vztahovat, je pouze otázkou jeho míry otevřenosti a velikosti. Naše mysl dokáže prostředí pojmout pouze prostřednictvím slovního popisu. Jen srdce ho umí vnímat citem, nehodnotí, nepopisuje, chce cítit a vnímat. Žít pocity, prožívat vjemy, na které slova nestačí. Krajina, jíž putujeme, a čas, který máme, nám dává možnost procítit, co to znamená být součástí jak čisté přírody, tak města, a procítit sebe sama ve vztahu nejen k nim, ale i k Zemi a Univerzu. Vnímat své lidství a nechat se jím prostoupit. Dopřát si ten luxus, že můžeme vnímat, cítit, prožívat, mít pocity, a to všechno si pamatovat.

Být člověkem je dar a povinností člověka je chránit to, čeho je součástí. Jedno bez druhého nemá hodnotu.

Zastavení

18 - 14

Fotogalerie

 
load
facebook instagram přispět darujme_cz